České jméno je taricha zrnitá. Krásné zvířátko. Avšak smrtelně jedovaté. Jako obranu před predátory (hlavně hady) si vyvinulo jedovatou ochranu - jeho tělo je schopné vylučovat tetrodotoxin (TTX) - stejný jed jako ve čtverzubcích rodu Takifugu. Jsou dokumentovány ojedinělé případy, kdy se u lidí, kteří přišli do kontaktu s tarichou, vyvinula bolestivá vyrážka. Nebezpečí však obecně hrozí až po jejím pozření. TTX je velmi potentní jed, který je asi stokrát silnější než kyanid. Působí jako blokátor sodíkové pumpy během depolarizace buňky - v těle pak selhává funkce svalů (včetně těch dýchacích a srdečních) a nervového systému. Bohužel pro tarichu, hlavní predátor užovka proužkovaná, si na většině území výskytu tohoto mloka již vyvinula rezistenci. Tito hadi jsou jedinými známými živočichy schopnými pozřít TTX a přežít.
V detailu:
V celku:
A detail roztomilých prstíčků:
A nesmí chybět v jakém prostředí žije, a kde jsem ji našel. Druhá fotka patří mezi mé oblíbené z celého výletování po státech v roce 2017. Takže jedna "šílená," ale nádherná rokle v Oregonu:
Roklí protéká potok ústící v údolí do Clackamas River (134 km dlouhá řeka v severním Oregonu). Protéká úzkou hlubokou strží zarostlou pralesem plným mechu a kapradí. Postup po dnu rokle byl velice náročný a pomalý - prodírat se větvemi, přelézat přes desítky padlých stromů a přes kamení, přeskakovat na úzkých místech potok sem a tam... Zkrátka po dvou a půl hodinách se nám podařilo ujít asi půl kilometru
(Může za to zdržení samozřejmě i focení.) Tam jsme se otočili, že se pomalu vrátíme. Cesta po stráni se zdála být rychlejší, než se opět prodírat dnem rokle. Stráně mají asi 45° a jsou pokryté kapradím a mechem - v tuto roční dobu vyschlé. Další nepříjemnou rostlinkou jsou všudypřítomné mahonie a sem tam i jedovatce. Postup však nejvíc znepříjemňuje fakt, že toto vše roste jako šlupka na kamenné suti. Stráně jsou totiž nahoře zakončené kolmými čedičovými skalami se sloupcovitou odlučností. Tato šlupka podrostu se snadno místy s vámi z kamení utrhla. Jestli je teda snazší škrábat se po stráni, nebo se prodírat dnem rokle, nedokážu říct. Každopádně pro mne toto byl asi nejlepší výlet z celé USA 
konečně trochu nadotčené divočiny, kde široko daleko nikoho nepotkáte... Navíc kouzelně až tajemně krásné místo... Kromě tarichy jsem potkal a vyfotil (i když ne tak hezky) krásně vybarvenou užovku (její predátor) a žábu ocasatku. Pokud bude zájem, mohu je taky vložit, i když jde spíše o dokumentační fotky...
