Kerkini je na první pohled další "velká plocha", kde je těžké něco pozorovat, natožpak vyfotit, ale není to úplně tak. Jednak spousta skvlěých věcí je na břehu a poměrně krotká (pelikání kadeřaví a kromorání velcí i malí jsou dost zvyklí na lidi), druhak je zde rozsáhlá oblast divočiny na severní straně jezera. Ta je nejspíš pravidelně zaplavovaná, ale teď v zimě je tam asi kilometrový pruh bahna, stromů a občasných pasoucích se krav. Právě tady se dá volně pohybovat a je zde spousta malých ptáků a velkých dravců. Teoreticky by tudy šlo dojít až k obřím hejnům kachen a brodivých ptáků hlouběji v jezeře, ale my jsme to považovali za nadměrné rušení a pozorovali jsme z dálky. Je jen potřeba dobrá obuv a celková odolnost k naprostému zabahnění. Pokud preferujete pohodlí, tak optimální je hráz na jižním okraji vtokového kanálu, kde se je opět výhled na obří hejna v dálce, ale přímo u hráze se na vodě zdržuje řada pěkných druhů. V okolí jezera je pak široká nabídka dalších biotopů, jsou zde vinice ale i dvoutisícové hory, jen pár kilometrů od břehu.
Delta Eurosu je taková opuštěná Doňana - jsou tu hráze a umělé vodní plochy, ale celé je to celkem opuštěné a nejspíš dost zemědlěský zapomenuté. Takže po hrázích se dá krasně jezdit autem (pěšky toho tady člověk moc nepořídí, hlavní okruh je asi 50 km dlouhý), ale kolem nich jsou celkem pestré biotopy. Jsou tam nějaké pokusy o kryty, ale jsou dost v rozkladu - nám se osvědčilo pozorovat a fotit z auta, na ta jsou ptáci zvyklí a většinou mizí až když se někdo pokusí vystoupit. Možná by se tu hodila loďka (mohla by jít půjčit přes početné rybáře?), protože kromě hrází se nikam moc suchou nohou nedá - a podle pohybu rybářů je zřejmé, že člunem to lze leckam. Případné WL fotografy se ovšem sluší upozornit na stinnou stránku lokality, kterou je blízkost hranice s "nepřátelským" Tureckem. Část delty je proto vojenské území a zdá se, že se tu v podstatě moc nesmí fotografovat (i když to dělá každý). My jsme fotili už vně vojenské oblasti nějakou káni a kolem jela zrovna policie, což skončilo asi 20minutovým zadržením, kdy jsme se museli vrátit na vojenskou základnu a došlo i na zběžnou prohlídku zavazadel. Pokud budete mít nějakou víc profi vypadajícíc techniku, možná dopadnete ještě hůř - nás si prostě proklepli telefonem někam a po nějaké době nás nechali jít, jednání bylo korektní a přátelské, ale bylo to trochu otravné. (Podobná procedura nás čekala ještě v Rumunsku při focení náhodně nalezeného racka velkého, ale tam to bylo dáno tím, že jsme si vybrali odtokový kanál z atomové elektrárny
).Dále od moře se nachází rozsáhlá lesnatá oblast pokryá řadou rezervací, která spolu s Rodopami tvoří přeshraniční ptačí oblast, prý nejdůležitější hnízdiště dravců v Evropě (jak tvrdí místní propagační materiály). V Dadii, asi 50 km severně od delty je velké návštěvnické centrum a možnost navštívit vyhlídku na "krmící oblast", kde přikrmují zdejší dravce a ti tu proto krásně vysedávají. Na WL focení to skutečně není, neboť ptáci jsou hrozně daleko a tipnul bych si, že vás k nim hned tak nepustí, ale šance pozorovat dva druhy supů na jednom místě je skutečně lákavá. Po parku se dá i procházet po několika krátkých cestách, na nichž jsme viděli právě i supy hnědé jak nad námi krouží, jinak jsou ale velké části striktně uzavřené.
Když už jsme byli v oblasti, nemohli jsme nezajet na bulharské čermonořské pobřeží. Jezera přímo kolem Burgasu nevypadají na mapě moc lákavě, ale skutečně je tady možné pozorvat spoustu ptáků v podstatě z oken panelových sídlišť. Na jednom skyrtém jezírku u silnice jsme zastihli hejno stovek bílých volavek a celkově se zde vyskytují snad nejméně desetitisíce kormoránů. Přímo na kraji Burgasu je i hezká pozorovatelna na okraji odsolovacích nádrží. Podle místních birdwatcherů se po okolí mělo toulat hejno asi 20 tisíc bernežek rudokrkých, ty jsme ale ani po několika hodinách kroužení po silnicích a cestách nenašli. Nejvyhlášenější "husí" lokalita je ale na samém severovýchodě země okolo skupiny jezer v Durankulaku a Šable. Zde je vyhlášena poměrně velká ochranná oblast a obrázek bernešky najdete kolem silnice na ledsačem - i tak nám trvalo dobrých pár hodin, než jsme našli to správné pole, ale pak už to byla nádhera - viz bernežčí vlákno. O kus dál bylo ještě větší hejno hus běločelých, kde se husy v podstatě táhly kam oko dohlédlo. Překvapivě kromě hus tady nic moc není, ale ty myslím samy o sobě stojí za cestu.
Cesta po Balkáně autem je překvapivě bezproblémová. I když je v cestě hodně hranic, EU pas znamená, že se vás nikdo na nic neptá, a tak jediná nepříjemnost je neustálé placení za dálnice. Naštěstí skoro všechno se dá zapltit kartou - rakouská, bulharská a rumunská známka (pozor, v těchto zemích je potřeba známka na všechny silnice) i srbské, makedonské a řecké mýto proběhlo kartou bez problému. Jen na maďarskou známku jsem musel vyhtáhnout euro a na nesmylné mýtnici na rumunské dálnici na směšných 5 lei jsme musel zanechat u výběrčí pas jako zástavu a vybrat na parkovišti z bankomatu ... no nic. Celkový nájezd 5700 km za 11 dní zní trochu zběsile, ale až na ty obravdu dlouhé přejezdy z a do ČR jsme jezdili hlavně večer, kdy stejně nebylo nic co dělat. Co se trasy týče, tak pro severní Řecko je zdaleka nejlepší jet přes Srbsko a Makedonii, kde je to skoro pořád po dálnici, což cestu hrozně zrychluje. Pokud byste jeli jen na černomořsé pobřeží, tam je těžko říct, protože je to mnohem blíž Rumunskem - ale zas nedálniční silnice v Rumunsku jsou strašné. Úsek Pitešť-Segeď o délce jenom 550 km mi zabral asi 9 hodin čistého času (možná, že jsem to ale porstě jenom měl vzít nějakou cesotu, kteoru neznám a ne po hlavní přes Sibiu plné kamionů).
Pokud odečteme druhy pozorované jen na zastávkách v Maďarsku a na jižní Moravě po cestě zpět, tak jsme během výpravy viděli celkem 96 druhů, z nichž 16 (tučně) pro nás byly první pozorování. Ale snad ještě impresivnější byly ty obrovské počty od jednotlivých druhů, které se na lokalitých vyskytovaly. Takový seznam by se spíš asi hodil na Opeřence, ale myslím, že i tady by vás mohlo zajímat, jaká je tam durhová pestrost i v zimě.
pelikán kadeřavý, kolpík bílý, volavka bílá, volavka stříbřitá, volavka popelavá, čáp černý, jeřáb popelavý, plameňák růžový, tenkozobec opačný, kulík říční, kulík písečný, kulík bledý, vodouš kropenatý, vodouš šedý, vodouš rudonohý, jespák obecný, čejka chocholatá, koliha velká, kormorán velký, kormorán malý, potápka roháč, potápka černokrká, potápka malá, labuť velká, labuť zpěvná, labuť malá, berneška rudokrká, husa běločelá, husa velká, husice liščí, kachna divoká, ostralka štíhlá, čírka obecná, hvízdák euroasijský, zrzohlávka rudozobá, polák velký, polák chocholačka, hohol severní, kopřivka obecná, lžičák pestrý, morčák bílý, lyska černá, slípka zelenonohá, racek chechtavý, racek středomořský, racek velký, racek tenkozobý, rybák malý, ledňáček říční, dudek chocholatý, poštolka obecná, krahujec obecný, káně lesní, káně belochvostá, orel královský, orel volavý, orel skalní, orel mořský, sokol stěhovavý, moták pochop, moták pilich, sup bělohlavý, sup hnědý, luňák hnědý, holub domácí, hrdlička zahradní, vrána šedá, havran polní, sojka obecná, straka obecná, krkavec velký, kavka obecná, strakapoud jižní, špaček obecný, ťuhýk šedý, chocholouš obecný, kos černý, drozd brávník, bramborníček černohlavý, červenka obecná, pěnice černohlavá, rehek domácí, králíček ohnivý, pěnkava obecná, zvonek zelený, stehlík obecný, dlask tlustozobý, strnad cvrčivý, strnad rákosní, strnad luční, konipas bílý, konipas horský, linduška horská, vrabec domácí, vrabec polní, sýkora koňadra, sýkora modřinka
edit: s odstupem času jsem našel a orpavil několik desítek překlepů
