Hodně mých fotek z Arabskeho poloostrova pochazí z mista zvaného UmmAlQuwain. Je to dle mého naprosto nedoceněná a dnes bohužel dost ohrožená malá část pobřeží, kde poušť přechází k moři přes mangrovníkové laguny.
Je zde neuvěřitelná koncentrace všech v těchto extrémních podmínkách možných živých forem které tady koexistuji v dokonalém ekosystému. Moc rád sem jezdím ve volných dnech hlavně za ptáky. Při odlivu se i celá laguna hodně vyprázdní a hladina na asi 40% prostoru klesne až na samotné dno – v té chvíli nastává vzácná příležitost pro několik druhů ptáků. A tak se tam často povaluji v blátě, v křovinách mangro a nebo při přílivu po ramena ve vodě.
Tento koment je jen vzpomínka na jednu z příhod minulého týdne. Při procházení lagunou jsem opět narazil na rejnoka, ale tentokrát na kus, který jsem doposud nikdy v životě neviděl a myslím snad už ani neuvidím. Jeho průměr byl ke dvoum metrům.
Člověk při myšlence na jeho jedový trn má opravdu smíšené pocity, pravdou ale zůstává, že paryba rejnok, byť má nejblíž ke žralokovi, nikdy na člověka nezaútočí. Samozřejmě jde tady více o zážitek, se kterým se s vámi chci podělit, než o fotky. Ležící rejnok na dně mě velice překvapil, uviděl jsem ho až úplně na poslední chvíli. A tak jen intuitivní cvak tím směrem prozrazuje něco o jeho rozměru. S hrůzou jsem pak zapomněl fotit, protože se i na tu krátkou vzdálenost vydal pomalu jakoby mým směrem. Teprve v další vteřině si uvědomil, že to, co vidí, pokračuje někam nahoru a nebude to jeho přirozenou potravou. A najednou jako když střelí, zmizel bez rozloučení a zbyla jen malá tsunami.