Mohl bych být naštvaný, že když jsem se blížil ke krytu, tak se zvedlo od újedi pět luňáků, kteří už se pak nevrátili. Mohl bych být vzteklý, že tam už svítilo krásné večerní světlo, a 6 minut před příletem luňáka se totálně zatáhlo. Mohl bych být smutný, že tam potom dlouho nalítával a snažil se ukrást káním něco z újedi, ale už byla taková tma, že nešlo fotit. Mohl bych být zklamaný, že si zase sedl tak, že jsou to skoro stejné fotky, jako minule. Ale nejsem ani naštvaný, ani smutný, ani zklamaný, mám z něj i tak radost, že vůbec přiletěl. Luňák se asi nikdy neomrzí, je to vždycky zážitek, když člověku sedí kousek před krytem (druhá fotka je prakticky bez ořezu). Vzhledem k mizernému světlu to byl celkem boj trochu slušně upravit, snad se to jakž takž povedlo.
). Tak jsem cvakal takové lehce fotky, když do toho najednou snad na dvě vteřiny zasvítilo sluníčko, tak to udělalo dost zajímavé světlo. Tak pro zajímavost porovnání dvou fotek s odstupem asi dvou minut.
