Filmování a střih videa
Napsal: 29 lis 2010, 16:57Zdravím všechny!
Na podzimním setkání WL fóra jsem povídal něco málo o tom, jakým způsobem přistupuji k pořizování videozáznamů z divoké přírody. Pokusil jsem se ona „pravidla“ sepsat do ucelenější formy, kterou Vám tu teď nabízím. Předem ale upozorňuji, že se nejedná o nijak odborný text, podložený vědeckými studiemi, je to spíše soubor rad a tezí, které mě napadly, když jsem se zamýšlel nad svojí dosavadní amatérskou praxí. Nejprve jsem se pustil do jakési filozofické polemiky o tom, ve které situaci je lepší pořizovat fotografie a ve které video, od čehož jsem ale po chvilce upustil, aby se tento krátký příspěvek nezvrhl v rozsáhlou esej – budu se proto držet spíše praktických připomínek. Doplňující informace můžeme následně řešit v diskuzi pod článkem.
Hlavní rozdíly mezi fotografií a videem: Pohyb, zvuk, délka.
1) Pohyb:
klíčový, záběry se zřetelným pohybem tvoří jádro videoklipu
pohyb by neměla vykonávat kamera (fotoaparát), nýbrž natáčený objekt (s výjimkou zamýšlených a odůvodněných úkonů)
statické záběry jsou také důležité, jenom se nedají publikovat samostatně (tím by se prakticky smazal rozdíl mezi videem a prezentací tvořenou fotografiemi)
2) Zvuk:
do velké míry utváří atmosféru (je proto vhodné odstranit nežádoucí šumy)
dokresluje realitu, je výhodné přidat ho i tam, kde již nebyl mikrofonem zachycen (Příklad: Na opačném konci rybníka skočí do vody srna – kamera vzdálené šplouchnutí nezaznamenala, ale divák ho ve videu očekává.)
zvuk upoutává pozornost a oživuje děj
je ale důležité, aby působil zcela přirozeně (Pokud u záběrů jelení zvěře zcela vypneme zvuk a přidáme pouze samotný zpěv kosa, atmosféru lesa tím nevytvoříme – jak se někteří tvůrci zřejmě domnívají.)
je užitečné nahrávat si zvuky pro pozdější použití
3) Délka:
délku videoklipu určujeme my: ve videu nemůže divák jednotlivé záběry přeskočit, jako přeskakuje fotografie ve fotobance – uvidí všechno, co do příspěvku vložíme, nesmíme ho proto nudit (to, co do videoklipu vložíme, je stejně důležité jako to, co vynecháme)
neukazujeme stejnou věc dvakrát jen proto, že ji máme dvakrát natočenou, je nutné použít jen ty nejpovedenější záběry
atraktivita videa závisí na tématu a způsobu zpracování – divákovi může připadat nekonečný jak dvouhodinový film, tak dvouminutový videoklip, je-li nepovedený
je záhodno natáčet delší záběry, z nichž potom můžeme použitelný materiál lehce vybrat (záběry trvající 2-3 vteřiny jsou při střihu prakticky nepoužitelné)
Střih a s ním spojené požadavky během natáčení
střih videa je vlastně montáž záběrů, při které teprve vzniká konečná podoba videoklipu
střihová spojení záběrů musí mít svoji logiku a pro oko diváka musí být natolik pohodlná, aby je vůbec nevnímal
zákony střihu nevymysleli filmaři, to oni se naopak museli přizpůsobit lidskému vnímání
na následný střih musíme myslet již během filmování
Střih podle velikostí:
nelze za sebou spojit dva záběry stejných či velmi podobných velikostí (a stejného obsahu), lidské oko to nedokáže vnímat, takové spojení vnímáme jako chybu, vizuální náraz
při natáčení je tedy potřeba nesnímat pouze detaily, ale zaměřovat se na filmování objektu v různých velikostech, které potom při střihu spojujeme (čímž také získáváme větší dynamiku)
Orientace v prostoru:
pomocí videa ohraničujeme reálný svět rámečkem a vytváříme umělý prostor, ve kterém se divák musí orientovat
události ve videoklipu tedy prokládáme i širokými záběry, zobrazujícími adresu děje
stejně tak musí do námi vytvořeného prostoru pasovat i všechny ostatní záběry, aby divák nebyl dezorientován (mezi záběry volavek na poli nemůžeme bezdůvodně vložit záběr volavky na mořském pobřeží).
Střih podle osvětlení a barevnosti:
v zájmu zachování soudržnosti videoklipu a námi vytvořeného prostoru musí být každá změna osvětlení odůvodněna (mezi záběry lišek v ranním šeru nemůžeme najednou vložit záběr na lišku v plném slunečním svitu bez toho, abychom nejprve ukázali vycházející slunce)
celkový dojem z videa je nadřazen kráse jednoho záběru – do videoklipu nemůžeme zařadit záběr, který se tam tematicky či světelně nehodí, jen proto, že se nám povedl a nemáme ho kde jinde použít
Střih pohybu:
nikdy bychom neměli násilně přerušovat pohyb, jehož dokončení divák očekává (zvíře v běhu nebo ve skoku), ideální záběr je ten, ve kterém pohyb jak začne, tak ustane
při natáčení pohyblivého objektu je tedy záhodno počkat, až pohyb ustane, nebo nechat objekt vyběhnout z obrazu ven a teprve potom ukončit nahrávání
Přechody:
spousta lidí jich zneužívá na úkor jiných střihových technik, měli bychom je ale používat jen ve výjimečných případech, přičemž se nenecháme zlákat pestrými nabídkami editačních softwarů (přirozené jsou pouze některé přechody – např. prolnutí či roztmívání/zatmění)
pamatujeme ale na to, že přechody mají svůj specifický význam (časový posun, změna místa děje apod.), nemůžeme jich užívat, kdy se nám zachce
prolínačky nemohou nahradit prostřihy, k čemuž se jich mnozí lidé snaží zneužít
Prostřihy:
zvláštní záběry, které s dějem zdánlivě ani nemusí souviset, při střihu se bez nich ale neobejdeme
příklad: Sledujeme televizní rozhovor s celebritou. Celebrita vypráví, ale my nevidíme stále jen její obličej. Záznam je prokládán pohledy na gestikulující ruce, šálek čaje na stole, o nohy se otírající kočku apod. – to všechno jsou prostřihy.
prostřih slouží také jako pomocník ke spojení jinak neslučitelných záběrů – potřebujeme za sebou spojit dva záběry o stejných velikostech (což nemůžeme) – vložíme tedy mezi ně prostřih o jiné velikosti
prostřihy dokážou také zkrátit či prodloužit filmový čas – příklad zkrácení: Máme natočen záběr, na němž si sojka čistí peří. Poté přestane, tři minuty se rozhlíží okolo sebe a nakonec odletí. Chceme do videa vložit čištění peří a následný odlet. Jak se zbavíme nudného rozhlížení mezi tím? Klasický packal onen prostředek vystřihne a požadované záběry za sebou spojí pomocí prolnutí. Prolnutí ale znamená přesun v čase či na jiné místo, divák je tedy zmaten, dojem z plynulého chodu videa je zničen. Lepší postup: nudné rozhlížení sojky vystřihneme a mezi požadované záběry vložíme prostřih (ten ale musí opět pasovat do námi vytvořeného umělého prostoru). Může to být spousta věcí – třepající se lístky na stromě vedle sojky, přihlížející modřinka nebo třeba ta stejná sojka, natočená v jiné velikosti.
prostřihy mohou také upoutat divákovu pozornost, rozptýlit ho – chceme-li například ve videu ponechat delší činnost, která by ale v celé svojí délce začala působit nudně (například onu sojku, jak si delší dobu čistí peří), můžeme do tohoto děje vložit několik prostřihů, které upoutají pozornost, dodají větší dynamiku a divák je ochoten zhlédnout celý děj bez toho, aby mu přestal připadat atraktivní.
Pravidla jsou tu samozřejmě od toho, aby se čas od času porušila – je ovšem dobré vědět, proč tak činíme.
Na podzimním setkání WL fóra jsem povídal něco málo o tom, jakým způsobem přistupuji k pořizování videozáznamů z divoké přírody. Pokusil jsem se ona „pravidla“ sepsat do ucelenější formy, kterou Vám tu teď nabízím. Předem ale upozorňuji, že se nejedná o nijak odborný text, podložený vědeckými studiemi, je to spíše soubor rad a tezí, které mě napadly, když jsem se zamýšlel nad svojí dosavadní amatérskou praxí. Nejprve jsem se pustil do jakési filozofické polemiky o tom, ve které situaci je lepší pořizovat fotografie a ve které video, od čehož jsem ale po chvilce upustil, aby se tento krátký příspěvek nezvrhl v rozsáhlou esej – budu se proto držet spíše praktických připomínek. Doplňující informace můžeme následně řešit v diskuzi pod článkem.
Hlavní rozdíly mezi fotografií a videem: Pohyb, zvuk, délka.
1) Pohyb:
klíčový, záběry se zřetelným pohybem tvoří jádro videoklipu
pohyb by neměla vykonávat kamera (fotoaparát), nýbrž natáčený objekt (s výjimkou zamýšlených a odůvodněných úkonů)
statické záběry jsou také důležité, jenom se nedají publikovat samostatně (tím by se prakticky smazal rozdíl mezi videem a prezentací tvořenou fotografiemi)
2) Zvuk:
do velké míry utváří atmosféru (je proto vhodné odstranit nežádoucí šumy)
dokresluje realitu, je výhodné přidat ho i tam, kde již nebyl mikrofonem zachycen (Příklad: Na opačném konci rybníka skočí do vody srna – kamera vzdálené šplouchnutí nezaznamenala, ale divák ho ve videu očekává.)
zvuk upoutává pozornost a oživuje děj
je ale důležité, aby působil zcela přirozeně (Pokud u záběrů jelení zvěře zcela vypneme zvuk a přidáme pouze samotný zpěv kosa, atmosféru lesa tím nevytvoříme – jak se někteří tvůrci zřejmě domnívají.)
je užitečné nahrávat si zvuky pro pozdější použití
3) Délka:
délku videoklipu určujeme my: ve videu nemůže divák jednotlivé záběry přeskočit, jako přeskakuje fotografie ve fotobance – uvidí všechno, co do příspěvku vložíme, nesmíme ho proto nudit (to, co do videoklipu vložíme, je stejně důležité jako to, co vynecháme)
neukazujeme stejnou věc dvakrát jen proto, že ji máme dvakrát natočenou, je nutné použít jen ty nejpovedenější záběry
atraktivita videa závisí na tématu a způsobu zpracování – divákovi může připadat nekonečný jak dvouhodinový film, tak dvouminutový videoklip, je-li nepovedený
je záhodno natáčet delší záběry, z nichž potom můžeme použitelný materiál lehce vybrat (záběry trvající 2-3 vteřiny jsou při střihu prakticky nepoužitelné)
Střih a s ním spojené požadavky během natáčení
střih videa je vlastně montáž záběrů, při které teprve vzniká konečná podoba videoklipu
střihová spojení záběrů musí mít svoji logiku a pro oko diváka musí být natolik pohodlná, aby je vůbec nevnímal
zákony střihu nevymysleli filmaři, to oni se naopak museli přizpůsobit lidskému vnímání
na následný střih musíme myslet již během filmování
Střih podle velikostí:
nelze za sebou spojit dva záběry stejných či velmi podobných velikostí (a stejného obsahu), lidské oko to nedokáže vnímat, takové spojení vnímáme jako chybu, vizuální náraz
při natáčení je tedy potřeba nesnímat pouze detaily, ale zaměřovat se na filmování objektu v různých velikostech, které potom při střihu spojujeme (čímž také získáváme větší dynamiku)
Orientace v prostoru:
pomocí videa ohraničujeme reálný svět rámečkem a vytváříme umělý prostor, ve kterém se divák musí orientovat
události ve videoklipu tedy prokládáme i širokými záběry, zobrazujícími adresu děje
stejně tak musí do námi vytvořeného prostoru pasovat i všechny ostatní záběry, aby divák nebyl dezorientován (mezi záběry volavek na poli nemůžeme bezdůvodně vložit záběr volavky na mořském pobřeží).
Střih podle osvětlení a barevnosti:
v zájmu zachování soudržnosti videoklipu a námi vytvořeného prostoru musí být každá změna osvětlení odůvodněna (mezi záběry lišek v ranním šeru nemůžeme najednou vložit záběr na lišku v plném slunečním svitu bez toho, abychom nejprve ukázali vycházející slunce)
celkový dojem z videa je nadřazen kráse jednoho záběru – do videoklipu nemůžeme zařadit záběr, který se tam tematicky či světelně nehodí, jen proto, že se nám povedl a nemáme ho kde jinde použít
Střih pohybu:
nikdy bychom neměli násilně přerušovat pohyb, jehož dokončení divák očekává (zvíře v běhu nebo ve skoku), ideální záběr je ten, ve kterém pohyb jak začne, tak ustane
při natáčení pohyblivého objektu je tedy záhodno počkat, až pohyb ustane, nebo nechat objekt vyběhnout z obrazu ven a teprve potom ukončit nahrávání
Přechody:
spousta lidí jich zneužívá na úkor jiných střihových technik, měli bychom je ale používat jen ve výjimečných případech, přičemž se nenecháme zlákat pestrými nabídkami editačních softwarů (přirozené jsou pouze některé přechody – např. prolnutí či roztmívání/zatmění)
pamatujeme ale na to, že přechody mají svůj specifický význam (časový posun, změna místa děje apod.), nemůžeme jich užívat, kdy se nám zachce
prolínačky nemohou nahradit prostřihy, k čemuž se jich mnozí lidé snaží zneužít
Prostřihy:
zvláštní záběry, které s dějem zdánlivě ani nemusí souviset, při střihu se bez nich ale neobejdeme
příklad: Sledujeme televizní rozhovor s celebritou. Celebrita vypráví, ale my nevidíme stále jen její obličej. Záznam je prokládán pohledy na gestikulující ruce, šálek čaje na stole, o nohy se otírající kočku apod. – to všechno jsou prostřihy.
prostřih slouží také jako pomocník ke spojení jinak neslučitelných záběrů – potřebujeme za sebou spojit dva záběry o stejných velikostech (což nemůžeme) – vložíme tedy mezi ně prostřih o jiné velikosti
prostřihy dokážou také zkrátit či prodloužit filmový čas – příklad zkrácení: Máme natočen záběr, na němž si sojka čistí peří. Poté přestane, tři minuty se rozhlíží okolo sebe a nakonec odletí. Chceme do videa vložit čištění peří a následný odlet. Jak se zbavíme nudného rozhlížení mezi tím? Klasický packal onen prostředek vystřihne a požadované záběry za sebou spojí pomocí prolnutí. Prolnutí ale znamená přesun v čase či na jiné místo, divák je tedy zmaten, dojem z plynulého chodu videa je zničen. Lepší postup: nudné rozhlížení sojky vystřihneme a mezi požadované záběry vložíme prostřih (ten ale musí opět pasovat do námi vytvořeného umělého prostoru). Může to být spousta věcí – třepající se lístky na stromě vedle sojky, přihlížející modřinka nebo třeba ta stejná sojka, natočená v jiné velikosti.
prostřihy mohou také upoutat divákovu pozornost, rozptýlit ho – chceme-li například ve videu ponechat delší činnost, která by ale v celé svojí délce začala působit nudně (například onu sojku, jak si delší dobu čistí peří), můžeme do tohoto děje vložit několik prostřihů, které upoutají pozornost, dodají větší dynamiku a divák je ochoten zhlédnout celý děj bez toho, aby mu přestal připadat atraktivní.
Pravidla jsou tu samozřejmě od toho, aby se čas od času porušila – je ovšem dobré vědět, proč tak činíme.
To je asi potřeba vyzkoušet, programů je spousta...Pinnacle Studio, Sony Vegas, Adobe Photoshop Premiere a tucty dalších...
...SUPER!
A navíc si ho nedělám úplně sám, takže to nezáleží jenom na mně 
