Žahalka obrovská - Megascolia maculata

[RollsRojs]

„Už jsem toho v naší přírodě viděl poměrně dost, o tom žádná. Přesto však pořád zažívám chvíle překvapení, kdy se mi rozbuší srdce a zůstanu stát s otevřenou chlebárnou. Jako třeba když si to tak s Ondřej Nágl - photonagl.cz bezelstně štrádujeme po louce a zpoza kmene starého stromu na nás zničehonic vybafne žahalka obrovská.“

Těmito slovy začínal můj příspěvek z 23. června letošního roku, ve kterém jsem poprvé představil madam Megascoliu – žahalku obrovskou. Pokud vás tento zážitek minul, připomeňme si ještě v rychlosti, o koho že se to vlastně jedná:

„Žahalka obrovská je... obrovská. Dorůstá do velikosti sršně a půl, někdy skoro i dvou sršní. Není tedy divu, že jí v angličtině říkají „mamutí vosa“. Je to největší blanokřídlý hmyz Evropy, který v posledních letech můžeme vzácně potkat i u nás, na několika místech jižní Moravy. Dospělé žahalky jsou mírumilovné, obletují rostliny a živí se nektarem z květů. Jisté hororové aspekty však v jejich životě přece jen najdeme. Máte-li v oblibě jedny z našich nejkrásnějších brouků, nosorožíky kapucínky, tak raději ani nečtěte dál. Koncem jara totiž žahalky vyhledávají nosorožíkovic larvy, paralyzují je žihadlem, kladou na ně vajíčka a ochromení nosorožíci potom slouží jejich larvám jako živá konzerva potravy.“

Po našem zážitku s Ondrou se rozjela velká žahalčí akce ve stylu, který mě na natáčení baví nejvíc – někde se tu pohybuje tajemné stvoření a já ho nutně musím vypátrat. Jasně, dá se sednout do auta a za pár hodin být třeba v Chorvatsku, kde žahalky potkáme běžně. Jenže to jaksi není ono. Já jsem potřeboval zdokumentovat, že tato exotická stvoření v důsledku klimatické změny žijí už i u nás v České republice. Začal jsem pátrat na internetu i v mapách a obepsal jsem několik odborníků, kteří by mi s hledáním žahalek mohli pomoci. Když jsem zjistil, že někteří z nich u nás Megascoliu sami dodnes neviděli, moje motivace ještě zesílila. To zvíře prostě musím dostat před kameru!

Na základě svých pozorování žahalek žlutých, menších sestřenic žahalek obrovských, jsem si určil květiny, které by Megascoliím mohly chutnat. V mapách jsem vytipoval lokality na jihu Moravy, kde by tyto rostliny teoreticky mohly kvést, několik takových míst jsem postupně objel... a nic. Megascolia nikde. Všude jen drobné žahalky žluté. Moje nadšení postupně sláblo, protože jsem měl na práci dost jiných věcí, čas ubíhal a spousta nadějných rostlin začala pomalu odkvétat. Už jsem si skoro říkal, že to pro letošní rok nechám plavat a příští jaro se do žahalek obuju dřív a pořádně... jenže vtom přišla na scénu Anna Hromková.

Anna se zničehonic vynořila odkudsi z hlubin internetu jakožto tajemná žena, která na svých procházkách jihomoravskou přírodou obdivuje všechno živé a z ničeho nemá strach – krmí sršně a vosy z ruky, nechává se hryzat od střevlíků a potápníků, zachraňuje všemožná bezbranná mláďata... a například si taky bere domů chladem zkřehlé žahalky, aby se u ní na balkoně zotavily. Ano, čtete dobře. Když jsem na Facebooku uviděl detailní snímky Megascolie na Annině ruce, vjel do mě blesk a hned jsem se musel zeptat, jestli bychom si žahalku nemohli přijet vyfotit a nafilmovat. Ačkoli jsme s Ondrou byli cizí podivíni, Anička se nám chystala ochotně vyhovět. Černožlutá modelka ovšem mezitím na balkoně naznala, že už se vlastně cítí dobře, těsně před odchycením do krabičky rozpumpovala křídla a ladně zmizela v dáli. Jak překvapivé, že? Nechal jsem si tedy alespoň prozradit, kde Anna žahalku potkala, a 18. července jsem se na místo odhodlaně vypravil s kamerou.

Vypadalo to tam přesně tak, jak jsem si představoval. Prašná polní cesta, podél níž se táhl pás všemožného plevele, a v něm pomalu odkvétající bělotrny – nejnadějnější rostlina pro setkání s žahalkami. Bylo devět hodin ráno, teplota se ležérně šplhala ke třicítce a bělotrny překypovaly životem. Pásly se na nich zástupy žahalek žlutých, vosíků, včel, různé druhy kutilek a čmeláků. Fajn, květy mají očividně pořád co nabídnout, i když už jsou za zenitem. Jenže po žahalkách obrovských ani stopa. Nachystal jsem si tedy techniku, začal filmovat jiné druhy hmyzu a po očku pořád pokukoval, jestli se někde neobjeví můj vysněný obr. S nadějí v srdéčku jsem dumal, jestli třeba Megascolia nefunguje podobně jako velké druhy šídel – je to přece jen pořádný kus hmyzu, který potřebuje k nahřátí hodně tepla, a tak možná přilétá hodovat později než menší breberky. A víte co? Bylo to přesně tak. Úderem desáté hodiny, kdy už ze mě tekly čůrky potu a vzduch se tetelil jako na poušti, žahalky opravdu dorazily. Čtyři.

Nepředváděly vlastně nic obzvlášť poutavého. Poletovaly z květu na květ a krmily se nektarem, stejně jako včely. Byly u toho ale masivní! Hned po natočení několika základních záběrů jsem si dal za úkol dostat do obrazu dvě obrovské žahalky vedle sebe. To se nakonec ukázalo jako dosti přemrštěné očekávání, které bohužel ani po několika hodinách filmování nevyšlo. Zato si ovšem můžete Megascoliu na videu porovnat s žahalkou žlutou, známým vosíkem francouzským nebo třeba sršní obecnou, abyste si dokázali představit, jak velké to zvíře opravdu je. I když jsem měl žahalky přímo před očima, celou dobu mi v hlavě naskakovala otázka: Tohle fakt žije u nás?

Takhle nějak tedy natáčení přírody probíhá. Něco někde zahlédnete, pár nocí kvůli tomu nespíte, věnujete celé dny detektivnímu pátrání a o měsíc později se možná podaří něco málo nafilmovat. Nejistota výsledku je ovšem přesně to, co člověka nejvíc baví. Aničko, ještě jednou díky moc!

━━━━━━

Druh: Žahalka obrovská (Megascolia maculata)

Lokalita: Břeclavsko | červenec 2022

Použitá technika:
Panasonic GH6
Sigma 150-600 C
Metabones T Smart
Viltrox extension tubes
Sennheiser MKE 600
Zoom F3

[video]https://www.youtube.com/watch?v=d6cmiKdq_Qk&feature=youtu.be&ab_channel=Luk%C3%A1%C5%A1Pich[/video]

[Mouka]

Tak vypadají docela děsivě, když člověk neví, co to je . A to já nevím!
Naštěstí tady na severu Moravy snad zatím nejsou, určitě bych měl hodně velký respekt.

[RollsRojs]

Tak vypadají docela děsivě, když člověk neví, co to je . A to já nevím!
Naštěstí tady na severu Moravy snad zatím nejsou, určitě bych měl hodně velký respekt.

Nakonec ani není proč. Měl jsem žahalky spojené s extra bolestivým bodnutím, ale nakonec jsme různým googlením a osobní zkušeností Anny Hromkové přišli na to, že to vlastně není nic hrozného a bolí to jen trochu Takže jsou prakticky neškodné.

[Nirak]

„Už jsem toho v naší přírodě viděl poměrně dost, o tom žádná. Přesto však pořád zažívám chvíle překvapení, kdy se mi rozbuší srdce a zůstanu stát s otevřenou chlebárnou. Jako třeba když si to tak s Ondřej Nágl - photonagl.cz bezelstně štrádujeme po louce a zpoza kmene starého stromu na nás zničehonic vybafne žahalka obrovská.“

Těmito slovy začínal můj příspěvek z 23. června letošního roku, ve kterém jsem poprvé představil madam Megascoliu – žahalku obrovskou. Pokud vás tento zážitek minul, připomeňme si ještě v rychlosti, o koho že se to vlastně jedná:

„Žahalka obrovská je... obrovská. Dorůstá do velikosti sršně a půl, někdy skoro i dvou sršní. Není tedy divu, že jí v angličtině říkají „mamutí vosa“. Je to největší blanokřídlý hmyz Evropy, který v posledních letech můžeme vzácně potkat i u nás, na několika místech jižní Moravy. Dospělé žahalky jsou mírumilovné, obletují rostliny a živí se nektarem z květů. Jisté hororové aspekty však v jejich životě přece jen najdeme. Máte-li v oblibě jedny z našich nejkrásnějších brouků, nosorožíky kapucínky, tak raději ani nečtěte dál. Koncem jara totiž žahalky vyhledávají nosorožíkovic larvy, paralyzují je žihadlem, kladou na ně vajíčka a ochromení nosorožíci potom slouží jejich larvám jako živá konzerva potravy.“

Po našem zážitku s Ondrou se rozjela velká žahalčí akce ve stylu, který mě na natáčení baví nejvíc – někde se tu pohybuje tajemné stvoření a já ho nutně musím vypátrat. Jasně, dá se sednout do auta a za pár hodin být třeba v Chorvatsku, kde žahalky potkáme běžně. Jenže to jaksi není ono. Já jsem potřeboval zdokumentovat, že tato exotická stvoření v důsledku klimatické změny žijí už i u nás v České republice. Začal jsem pátrat na internetu i v mapách a obepsal jsem několik odborníků, kteří by mi s hledáním žahalek mohli pomoci. Když jsem zjistil, že někteří z nich u nás Megascoliu sami dodnes neviděli, moje motivace ještě zesílila. To zvíře prostě musím dostat před kameru!

Na základě svých pozorování žahalek žlutých, menších sestřenic žahalek obrovských, jsem si určil květiny, které by Megascoliím mohly chutnat. V mapách jsem vytipoval lokality na jihu Moravy, kde by tyto rostliny teoreticky mohly kvést, několik takových míst jsem postupně objel... a nic. Megascolia nikde. Všude jen drobné žahalky žluté. Moje nadšení postupně sláblo, protože jsem měl na práci dost jiných věcí, čas ubíhal a spousta nadějných rostlin začala pomalu odkvétat. Už jsem si skoro říkal, že to pro letošní rok nechám plavat a příští jaro se do žahalek obuju dřív a pořádně... jenže vtom přišla na scénu Anna Hromková.

Anna se zničehonic vynořila odkudsi z hlubin internetu jakožto tajemná žena, která na svých procházkách jihomoravskou přírodou obdivuje všechno živé a z ničeho nemá strach – krmí sršně a vosy z ruky, nechává se hryzat od střevlíků a potápníků, zachraňuje všemožná bezbranná mláďata... a například si taky bere domů chladem zkřehlé žahalky, aby se u ní na balkoně zotavily. Ano, čtete dobře. Když jsem na Facebooku uviděl detailní snímky Megascolie na Annině ruce, vjel do mě blesk a hned jsem se musel zeptat, jestli bychom si žahalku nemohli přijet vyfotit a nafilmovat. Ačkoli jsme s Ondrou byli cizí podivíni, Anička se nám chystala ochotně vyhovět. Černožlutá modelka ovšem mezitím na balkoně naznala, že už se vlastně cítí dobře, těsně před odchycením do krabičky rozpumpovala křídla a ladně zmizela v dáli. Jak překvapivé, že? Nechal jsem si tedy alespoň prozradit, kde Anna žahalku potkala, a 18. července jsem se na místo odhodlaně vypravil s kamerou.

Vypadalo to tam přesně tak, jak jsem si představoval. Prašná polní cesta, podél níž se táhl pás všemožného plevele, a v něm pomalu odkvétající bělotrny – nejnadějnější rostlina pro setkání s žahalkami. Bylo devět hodin ráno, teplota se ležérně šplhala ke třicítce a bělotrny překypovaly životem. Pásly se na nich zástupy žahalek žlutých, vosíků, včel, různé druhy kutilek a čmeláků. Fajn, květy mají očividně pořád co nabídnout, i když už jsou za zenitem. Jenže po žahalkách obrovských ani stopa. Nachystal jsem si tedy techniku, začal filmovat jiné druhy hmyzu a po očku pořád pokukoval, jestli se někde neobjeví můj vysněný obr. S nadějí v srdéčku jsem dumal, jestli třeba Megascolia nefunguje podobně jako velké druhy šídel – je to přece jen pořádný kus hmyzu, který potřebuje k nahřátí hodně tepla, a tak možná přilétá hodovat později než menší breberky. A víte co? Bylo to přesně tak. Úderem desáté hodiny, kdy už ze mě tekly čůrky potu a vzduch se tetelil jako na poušti, žahalky opravdu dorazily. Čtyři.

Nepředváděly vlastně nic obzvlášť poutavého. Poletovaly z květu na květ a krmily se nektarem, stejně jako včely. Byly u toho ale masivní! Hned po natočení několika základních záběrů jsem si dal za úkol dostat do obrazu dvě obrovské žahalky vedle sebe. To se nakonec ukázalo jako dosti přemrštěné očekávání, které bohužel ani po několika hodinách filmování nevyšlo. Zato si ovšem můžete Megascoliu na videu porovnat s žahalkou žlutou, známým vosíkem francouzským nebo třeba sršní obecnou, abyste si dokázali představit, jak velké to zvíře opravdu je. I když jsem měl žahalky přímo před očima, celou dobu mi v hlavě naskakovala otázka: Tohle fakt žije u nás?

Takhle nějak tedy natáčení přírody probíhá. Něco někde zahlédnete, pár nocí kvůli tomu nespíte, věnujete celé dny detektivnímu pátrání a o měsíc později se možná podaří něco málo nafilmovat. Nejistota výsledku je ovšem přesně to, co člověka nejvíc baví. Aničko, ještě jednou díky moc!

━━━━━━

Druh: Žahalka obrovská (Megascolia maculata)

Lokalita: Břeclavsko | červenec 2022

Použitá technika:
Panasonic GH6
Sigma 150-600 C
Metabones T Smart
Viltrox extension tubes
Sennheiser MKE 600
Zoom F3

[video]https://www.youtube.com/watch?v=d6cmiKdq_Qk&feature=youtu.be&ab_channel=Luk%C3%A1%C5%A1Pich[/video]

Fascinující a já dekuju tomu sršni, že umožnil srovnání, jinak těžké uvěřit, jak je velká… ta jižní Morava.. to je ráj


Sent from my iPhone using Tapatalk

[RollsRojs]

Fascinující a já dekuju tomu sršni, že umožnil srovnání, jinak těžké uvěřit, jak je velká… ta jižní Morava.. to je ráj

No, mohl to sice umožnit na trochu dýl, ale aspoň něco Vlastně je to dost náhoda, moc sršňů se tam kolem nemotalo.

[Martina]

Pěkné, o existenci něčeho takového jsem neměla ani tuchu.

[RollsRojs]

Pěkné, o existenci něčeho takového jsem neměla ani tuchu.

Tak máš nový cíl, jsou i v Brně

[Martina]

Na plast sedat nebudou, tož je cíleně nahánět nechci. Ovšem aspoň nebudu vyjeveně zírat, až něco takového kolem mě proletí.